Back نظائر الآرغون Arabic Isòtops de l'argó Catalan Аргон изотопĕсем CV Isotopes of argon English Izotopoj de argono Esperanto Anexo:Isótopos de argón Spanish ایزوتوپ‌های آرگون Persian Isotopes de l'argon French Az argon izotópjai Hungarian Isotop argon ID

Izotopy argonu

Argon (18Ar) má 26 známých izotopů, od 29Ar do 54Ar[1], a jeden jaderný izomer (32mAr); tři z těchto izotopů jsou stabilní (36Ar, 38Ar a 40Ar). Nejstabilnějšími radioizotopy jsou 39Ar s poločasem přeměny 269 let, 42Ar s poločasem 32,9 r a 37Ar s poločasem 35,04 dne. Všechny ostatní izotopy mají poločas kratší než dvě hodiny, většinou pod jednu minutu. Nejméně stabilní je 30Ar s poločasem kratším než 20 nanosekund.[1]

Přírodní 40K, s poločasem přeměny 1,248×109 r, se mění na stabilní 40Ar záchytem elektronu (10,72 %) a beta plus přeměnou (0,001 %), a také beta minus přeměnou na rovněž stabilní 40Ca (89,28 %).[1] Tyto vlastnosti a poměry se používají k určení stáří hornin pomocí draslíko-argonového datování.[2]

40Ar se vyskytuje v mnoha horninách a lze jej uvolnit tavením a nebo mletím. Téměř všechen argon v zemské atmosféře pochází z radioaktivní přeměny draslíku-40, 99,6 % pozemského argonu patří k izotopu 40Ar, ovšem ve hvězdách je argon téměř z 15 % tvořen 38Ar a převážně (85 %) 36Ar. Podobně je poměr izotopů 36Ar:38Ar:40Ar v atmosférách vnějších planet sluneční soustavy 8400:1600:1.[3]

V atmosféře Země se působením kosmického záření tvoří, hlavně z 40Ar, radioaktivní 39Ar (poločas přeměny 269 let), také vzniká záchytem neutronu z 39K nebo alfa rozpadem vápníku. Naměřený molární zlomek 39Ar v přírodním argonu je (8,0±0,6)×10−16 g/g, tomu odpovídá aktivita zářiče 1,01±0,08 Bq/kg všech izotopů argonu.[4] Molární zlomek 42Ar (poločas přeměny 32,9 let) v zemské atmosféře je menší než 6×10−21.[5]

Roku 2013 byl, ve formě hydridu, nalezen 36Ar v pozůstatcích supernovy SN 1054, spojené s Krabí mlhovinou.[6][7] Šlo o první případ, kdy byla nalezena sloučenina vzácného plynu mimo Sluneční soustavu.

37Ar je syntetický radioizotop argonu s poločasem přeměny přibližně 35 dní, vytváří se z 40Ca záchytem neutronu následovaným vyzářením částice alfa. K jeho vzniku docházelo například při podpovrchových testech jaderných zbraní.[2]

  1. ↑ a b c Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. ↑ a b 40Ar/39Ar dating and errors [online]. [cit. 2007-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-09. 
  3. ↑ Cameron, A. G. W., "Elemental and Isotopic Abundances of the Volatile Elements in the Outer Planets" (Article published in the Space Science Reviews special issue on 'Outer Solar System Exploration - An Overview', ed. by J. E. Long and D. G. Rea.) Journal: Space Science Reviews, Volume 14, Issue 34, pp. 392–400 (1973).
  4. ↑ P. Benetti. Measurement of the specific activity of 39Ar in natural argon. Nuclear Instruments and Methods A. 2007, s. 83. DOI 10.1016/j.nima.2007.01.106. Bibcode 2007NIMPA.574...83B. arXiv astro-ph/0603131. 
  5. ↑ V. D. Ashitkov. New experimental limit on the 42Ar content in the Earth's atmosphere. Nuclear Instruments and Methods A. 1998, s. 179. DOI 10.1016/S0168-9002(98)00740-. 
  6. ↑ QUENQUA, Douglas. Noble Molecules Found in Space. The New York Times. 13 December 2013. Dostupné online [cit. 13 December 2013]. 
  7. ↑ BARLOW, M. J. Detection of a Noble Gas Molecular Ion, 36ArH+, in the Crab Nebula. Science. 2013, s. 1343–1345. DOI 10.1126/science.124358213. 

Developed by StudentB